Banana muffins pro opičky

Pečení je jeden z mých velkých koníčků, ráda zkouším nové recepty, které mě zaujmou nějakou zajímavou ingrediencí nebo tím, že hotový výtvor krásně vypadá na fotce. Inspirace na mě dýchá(občas kýchá) ze všech stran, ať už jsou to mé oblíbené foodblogy nebo časopisy, ale receptů je tolik, že kdybych měla zkoušet všechno, jsem v kuchyni od rána do večera(což jsem vlastně tak či tak :D). Proto mám své hvězdné stálice, kterými obšťastňuji sebe a rodinku pravidelně. Mezi ně patří rozhodně roztodivné variace ovesných sušenek(které pořád stejně vypadají, jen  (h)různě chutnají), nejrůznější druhy koláčů a buchtiček s čokoládkou v hlavní roli a v neposlední řadě něco pro opičí (mu)že(ny), přečtěte si to jak chcete :D

Nákup ovoce(no dobře, jídla, spooousty jídla :D) a především banánů je u nás téměř na denním pořádku. Poslední dobou se staly mou úplně nejvíc oblíbenou snídaní nebo svačinkou(a nejen mou, asi právě proto se vždycky hned sežerou sní). Přála bych si mít u baráku palmu. Nejlépe banánokokosovník.
Jelikož jsem tedy převeliký banánožrout, jak už všichni jistě pochopili, rozhodla jsem se podělit se s vámi (pokud to vůbec někdo čte :D) o recept na vynikající banánové muffinky, které ocení všichni pojídači a pojídačky banánů.

Na 12-14 muffinů budete potřebovat:
3 vejce
půlku másla(125g)
130g třtinového cukru
1/2 balíčku kypřícího prášku
180g polohrubé mouky
trochu mléka
1 velký nebo 2 menší banány
50g nakrájené/nastrouhané hořké čokolády


Smícháme vajíčka, rozpuštěné máslo, cukr. Pak přidáme po částech mouku s kypřícím práškem a mléko a na závěr banány nakrájené na tenká kolečka a čokoládku. Rozdělíme do 12 košíčků a pečeme v předehřáté troubě na 180 stupňů asi 20 minut.
Část mouky můžete nahradit moukou celozrnnou, nebo přidat oříšky či semínka.
Už si přesně nepamatuji, odkud recept mám, ale pravděpodobně odněkud z internetu:)

Jsem schopná sníst jich hned několik k snídani, takže se u nás muffiny moc dlouho neohřejí. Stejně jsou nejlepší hned po upečení!:)

Pro příjemnější vstávání

Už je to tu zas. Budík pravidelně nastavovaný na nelidsky brzkou hodinu opět řve a chce mě dostat z postele, což se mu bohužel vždy podaří. V následujících 30 minutách si odbývám své očistné a maskovací rituály za dveřmi koupelny a zároveň se pokouším uvést mozek do provozu. Když konečně naskočí alespoň na minimální výkon, stojím už před skříní a vymýšlím, co na sebe(tehdy jeho výpomoc už  opravdu vítám, doufám, že chápete, jak je těžké vybrat pohodlné oblečení a ještě ho navíc sladit s kabelkou, botama, kabátem, někdy i s deštníkem!). A příští zastávka samozřejmě kuchyně.
Je neoddělitelnou součástí mého dne, bez ní bych se neopovážila vylézt ze dveří. Snídaně. A né jen tak ledajaká:) Snídám každý den, hodně, někdy i dvakrát :D Jelikož nemám ráda vstávání, vidina dobroučkého jídla hned po ránu mi tento fakt alespoň do jisté míry zpříjemní.
Mám jednu jedinou zásadu, kterou(téměř) vždy dodržuju-snídaně vždycky na sladko! :D (I zde se však najdou malé výjimky :D) Müsli s mlíčkem, jogurtem, domácí buchtička, jáhelník, ovoce, ale nepohrdnu ani nad nugátovou koblihou z pekárny. Ale má ze všech nejoblíbenější, nejmilejší a nejgurmánštější snídaně je samozřejmě ovesná kaše. Vařím si ji už několik let, dříve z běžných vloček, teď už většinou z jemně mletých, je to rychlejší, občas přisypu i trochu jiných vloček(pro ten pocit, že je to úplně jiná kaše, než obvykle), třeba jáhlové nebo kukuřičné.
V poslední době jsem si velmi oblíbila verzi podle Markétky, jejíž blog je pro mě pravidelnou dávkou inspirace. Takže kašička s banánem a lopatou lžičkou burákového másla je pro mě momentálně ten nejvyšší vrchol kulinářských zážitků :D Ona ta kaše sama o sobě opravdu vypadá, jakoby ji už někdo jednou v puse měl, ale když se dochutí, vykoupe se v ní nějaký ten banánek, možná i kousek čokolády, tak je z ní najednou docela sympatická snídaňová dáma. Příprava zabere opravdu jen pát minut, výsledek potěší a hlavně zasytí, průšvih však nastává tehdy, když doma nejsou vločky(což znamená jediné-už jsem je spapala a zapomněla koupit nové). Už jsem pár desítek kombinací přísad vyzkoušela, ale budu ráda za všechny nové tipy!:)
Asi jako nemám ráda vstávání ve školní dny, tak miluju vstávání o víkendech. To totiž můžu většinou vyspávat, jak se mi zachce, vstávám, až když mě vyžene z postele hlad. Mám dost času si pořádně rozmyslet, na co mám chuť, protože jsem strašně nerozhodná a taky si to v klidu připravím, nemusím pořád mrkat na hodinky a počítat, jestli musím jít za 5 minut nebo za 3 :D
Když dělám snídani pro více lidí, udělám třeba lívanečky. Hezky si umíchám těsto a pak si je pomaloučku smažím, jednu placku za druhou...:D Funguje to docela dobře i jako jakýsi druh relaxace. Nemusím nad ničím důležitým přemýšlet, mysl vypne, věnuji se jen svým malým lívancům a jsem šťastná jako blecha, když vidím ty nedočkavé a slintavé pohledy, které se vzápětí nenažraně dychtivě vrhají na své porce.
Udělejte si v kuchyni svůj malý kousek ráje u voňavého kastrůlku, třeba i se lžící medu v puse. Jestli mi něco zvedne náladu, tak je to právě správná, lepivá, kašovitá snídaně. Tak hezky snídejte, ať vyjdete vstříc novému dni posilněni a s blaženým úsměvem ve tváři!:)

Růžové marshmallow cupcakes

Po dlouhém váhání a neustálém odkládání jsem se konečně rozhodla(dokopala) upéct všude zmiňované a všemi milované cupcakes. Sice bylo asi tak deset večer a druhý den ráno jsem měla nastavený budík na půl sedmou, ale nebyla bych to já, kdybych se nepustila do pečení.
Pravý důvod však byl ten, že jsem při bloudění po obchodech s kamarádkou koupila(nebojte, ve slevě :D) úplně ťuťuňuňu roztomilé minimarshmallow bonbonky a chtěla jsem je v každém případě vyzkoušet. Krom nasypání si je do voňavé horké čokolády mě nenapadl jiný způsob spotřeby(uzobávání z přímo pytlíku nepočítám :D) než ozdobit s nimi dortíčky.
Upekla jsem své klasické banánové muffiny, které nikdy nezklamou, a do poloviny těsta přidala kakao. Banány u nás zbožňujeme, takže má tento recept své čestné místo v mém receptovém sešitě:) Ale aby to vypadalo jako(hogofogo, ať každý vidí, jak "umím" péct :D) milé malé dortíky, vyšlehala jsem smetanu(jak jinak než ke šlehání:) s kapkou růžové potravinářské barvičky a lžící jsem ji (nakydala) úhledně nanesla na muffinky.
A nyní přichází na scénu právě ty úžasné, měkoučké a hodňoučké minimarshmallows, kterými jsem posypala šlehačku. Stříbrné kuličky sice moc k jídlu nejsou, ale zdobení jakoby dotáhly do konce a cupcakes hezky prokoukly:)
Určitě nezůstane jen u prvního pokusu a příště se pustím zase do jiné okouzlující varianty zdobení!

Čas na jaro

Pro mě je čtvrtek (díkybohu) posledním dnem školního týdne. Ačkoli jsem byla z brzkého vstávání a pozdního příchodu domů(mezitím úmorný den ve škole-čti spíše jako svačinky, projíždění blogů, drby) dost unavená, po chvilkové regeneraci v podobě večeře a pomyslném odložení starostí, které se během dne nastřádaly, jsem si konečně uvědomila, že zítra začíná víkend:)

Pro někoho možná pracovní, ale doufám, že pro většinu lidí především odpočinkový. Přece jen, pomalu nám začíná jaro a s jeho příchodem i (alespoň pro mě) mnoho svěžích nápadů, které se líhnou jeden za druhým. Tak například, kdo by nepomyslel na jarní úklid své šatní skříně. Ta má doslova volá po očistě už nějakou dobu a vím, že (maminka se má poslouchat:D) by to už akutně potřebovala. Ale až nyní, když sluníčko klepe na okno, dozrál ten správný čas přestat se vymlouvat a začít něco dělat:)

Úklid skříně vnímám jako takový pravidelný rituál. Trochu něco jako jarní rovnodennost(dlouho se to blíží a pak to najednou přijde:P), patří to zkrátka k chodu mého světa. Z poliček na mě koukají trička, ve kterých se denodenně prohrabuju a slibuji jim, že někdy zcela určitě ještě budou patřit na výsluní, ale v hloubi duše vím, že se to nikdy nestane, jen nemám to srdce, abych jim řekla pravdu do očí(do výstřihu). Právě tato by měla odkráčet jako první. Hned za nimi půjdou seprané(malé) kalhoty a jistě nějaké další starší kousky, které mi tam straší už od dob velmi pradávných.

Dostupné z http://weheartit.com/entry/111417797/search?context_type=search&context_user=love_is_all_around_us&query=wardrobe

Ano, myslím, že občas je dobré odložit něco starého, ať už jakkoli(svého času) dobrého a nechat dveře otevřené novým příležitostem(slevy, slevičkyyy):D. Ale samozřejmě nemám na mysli jen oblečení. V životě přijde moment, kdy si řekneme- tohle já opravdu chci, potřebuji? Svůj osud si tvoříme sami v průběhu každého okamžiku. Nezáleží na tom jak je ta chvíle dlouhá, může trvat minutu, vteřinu, nebo také rok, podstatné je právě ono uvědomování si svých přirozených potřeb, jež si dovolujeme naplnit. Tím může být žití krásnějším-nelpět na utkvělých představách, jež jsou skutečné možná tak v naší mysli, a pohnout se na své cestě tím směrem, kterým skutečně chceme kráčet.

Přeji všem úspěšný jarní rozlet, atˇ už to bude kamkoli...:)