Mazec mazanec a gril

Doufám, že jste si užili Velikonoce jakseptaří a ctěná pozadí všech dam vyvázla bez úhony :D U nás se tyto svátky bůhvíjak neslaví. Nějaké jednohubky nebo chlebíčky jen aby se neřeklo, ale jinak je to pro mě jen další den volna(hurááá). Ani výzdoba nebyla, což mě mrzí asi nejvíc, protože dekorace miluju a ještě více, když si je můžu sama vytvořit, k tomu by zdobení vajíček sloužilo báječně. Ozdobila jsem alespoň dvě vajíčka ovesnými vločkami v rámci školních pracovek, ale doma jsem to úplně zazdila, pořád bylo něco důležitějšího na práci, tak jsem to odkládala a odkládala, až je najednou Velikonoční večer a za pár hodin už po malovaných vejcích ani pes neštěkne. Tak třeba příští rok...:D

Pro radost a takový ten pocit, že dodružuju alespoň některé tradice, jsem se rozhodla ukuchtit mazanec. Který mimochodem zmizel hned. Měkké plátky potřené máslem a domácí marmeládou nebo medem a k tomu kůrka s ořechy, mmm... To je něco pro mé chuťové buňky.
Zvolila jsem osvědčený recept již z loňského roku, který jsem vyštrachala na internetu. Občas vždycky jsem líná čekat, než těsto vykyne, proto do mé trouby zavítal mazanec tvarohový-nekynutý. A tady ho máme:)

Asi právě proto jsem ráno vstávala tak brzy! Začít den krásnou a hlavně výbornou snídaní je moje heslo(jedno z mnoha). Na povrchu jsem jej doslova propíchala vlašskými ořechy, potřela vejcem a ještě i posypala mandlovými lupínky. Velikonoce sice budou až za rok, ale tenhle kus chlapa mazance je dobrý po celý rok, klidně i v nějaké mini variantě.

Na 1 mazanec budete potřebovat:
150g změklého másla
130g moučkového cukru
1 vanilkový cukr
2 vejce
2 lžíce rumu
kůru z půlky citrónu
450g hladké mouky(já jsem 100g nahradila celozrnnou a kukuřičnou moukou)
3/4 balíčku prášku do pečiva
250g tvarohu
nakrájené sušené brusinky, meruňky
spoooooostu ořechů na posypání+vejce na potření

Vyšleháme máslo s cukrem, pak přidáme vejce a stále šleháme. Přimícháme tvaroh, rum, citrónovou kůru a překvapivě šleháme. Nakonec ještě sušené ovoce a mouku a prášek do pečiva. Vypracujeme hladké těsto, ze kterého vytvarujeme bochánek. Položíme ho na plech vyložený pečícím papírem, vršek mazance hojně prošpikujeme ořechy, potřeme vejcem a také posypeme mandlemi. Pečeme na 175°C asi 50 minut(prostě do něj píchněte a uvidíte, jestli se ještě lepí). Malá rada: raději ho udělejte trochu placatější než vyšší, aby se propekl uvnitř dřív, než se stihne na povrchu připéct :D
Ale jinak je moooc dobrý! (Aby to tu náhodou nesmrdělo mimo černé mazance něčím jako sebechválou)

Když už jsme u té chvály, musím se pochlubit ještě s jednou velmi významnout událostí. Někdy v minulém týdnu jsme úspěšně zahájili grilovací sezónu a jelikož byl můj drahý tak laskavý a půjčil mi svou starou už nepoužívanou zrcadlovku, musela jsem si focení vyzkoušet a právě zahradní grilování byla skvělá příležitost:)
Jako první tu máme mou oblíbenou kvetoucí a nejvíc voňavou magnolii, která bydlí bohužel u sousedů. Ale i tak nás oblažuje svými úžasnými barvami a nezaměnitelnou éterickou vůni:)

 Našemu grilu se ani moc gril říkat nedá. je to spíš takové ohniště z doby kamenné místo, okolo kterého se sedí a uprostřed to hoří :D Ale svůj účel splňuje už několik let a stále nám přínáší moc dobré pečené klobásky nebo zeleninku a někdy i kostky tofu.

A samozřejmě jsme měli venku milou a uslintanou chlupatou společnost, jež chtěla papat s námi :D

  

 A to je pro dnešek vše, přátelé! Přeji vám mnoho nepřipečených mazanců

a propečených grilovaných pochoutek:)

Pečení je radost

Kuchyně je dočista kouzelné místo. Mísí se zde tolik chutí a vůní, skrze různé suroviny a recepty lze proniknout vlastně do všech koutů světa. Je libo indickou kořeněnost nebo raději skandinávskou lehkost? Svazek francouzské křehkosti a žhavého afrického ovoce? Proč ne, zní to možná poněkud odvážně, ale jak s oblibou říká můj dědeček, fantazii se meze nekladou a u vaření to platí dvojnásob.
Nejvíc mě na tom baví, že stačí smíchat pár úplně obyčejných věcí, přidat špetku lásky, nějaká ta tepelná úprava by taky nezaškodila a můžeme se těšit ze zázraku stvoření vaření :D

Salátová večeře s cuketkou, avokádem, sušenými rajčaty

I když připravuji jídlo ráda, ani v mém případě není vše bezchybné. Občas se prostě něco nepovede a neštěstí je na světě :D Tak třeba můj poslední pokus o krásné, křupavé, barevné makronky s úžasným mascarpone krémem nevyšel zrovna podle mých představ, ale chybami se člověk učí, no ne? Ehm, musím se přece nějak utěšit...:D Takže to vypadalo asi jako divné narůžovělé hrudky neidentifikovatelného původu, které jsem bohudík nestihla nevyfotit protože už by to tady nikdo nečetl. Naštěstí se přes záchvěv mé kulinářské neschopnosti mé úžasné kamárdky přenesly a za chvíli už na mě z talířku smutně koukaly jen drobečky, což je náhodou polehčující okolnost :D
Pak se do nich pustila kamarádka a musím říct, povedly se jí přímo božsky! Přesně takové, jaké mají správné makronky být-skvěle chutnaly a vypadaly nádherně. Když už se tedy (zatím!) nemůžeme těšit z mých vlastních, zde je odkaz na její blog:)

Domácí pizza podle nového Alberta

Ačkoli je pečení mým koníčkem, nebráním se, když se do toho pustí někdo jiný a vystřídá mě, třeba maminka. Protože to, co je od maminky, je vždycky nejlepší :D (A co si budeme povídat, každý se rád nechává opečovávat a hýčkat...:D) Zde je krásně vidět, jak jsme rozdílné, já si s přípravou vyhraju klidně dvě hodiny, všecko si pomaličku nakrájím, nachystám, pořád mám fůru času, jako lenochod. Ale když do kuchyně vejde ona, zachraň se kdo můžeš rozdíl je jasný. Jako by do kuchyně vtrhl tajfun kuchařský superoddíl. Do půl hodiny má upečeno, navařeno a ještě i uklizeno. To je a vždycky bude nad mé chápání. Zkrátka existují záhadné něco-mezi-nebem-a-zemí věci a tohle je jedna z nich.

Maminčiny bleskové tvarohovo-mandlové muffinky:)

Dělejme to, co nás baví, co máme rádi, to, co nás naplňuje. Ať už je to ranní jogging(hahaa), čtení historických románů(to už by šlo) nebo sbírání známek(mohla jsem vymyslet něco lepšího), ale pamatujme na jedno velice moudré rčení: Všeho s mírou. Kolikrát si ani neuvědomujeme, že můžeme mít radost ze všedních maličkostí, které nás denodenně obklopojí, a my je bereme jako samozřejmost. Můžeme si falešně zpívat ve sprše nebo na sebe vypláznout jazyk do zrcadla, stačí jen trochu popustit uzdu a poodhalit své pravé já. Těm, co vás milují, to vadit nebude a ostatní nestojí za řeč:)

Dostupné z http://weheartit.com/entry/111500430/search?context_type=search&context_user=monprodige&page=21&query=smile

Upečte si taky něco dobrého ke kafíčku, nohy na stůl a užijte si svůj den:)
Takže s chutí a směle do toho(a půl je hotovo)!:)

Děravé bagels

Jak už to tak bývá, i mě jednou za čas přepadne nějaké to nemocné období. Naposledy to byl leden a teď v dubnu je to tu zas. Papírové kapesníky jedou jak na běžícím páse, chudák čaj se u mě taky dlouho neohřeje a ještě ke všemu nějaké ty sirupy a příšerné bylinkové kapky. K velikému smutku mého přítele jsme museli odložit náš plánovaný výlet na hory a spokojit se "jen" s 10 km procházkou po městě(který blázen by seděl s bolavým krkem doma?).
Ale bacil se mi už několik dní pořád nedaří rozchodit, tak jsem si konečně dala uzdravovací volno, které můžu využít k popíjení horkého zázvorovo-bylinkového čaje s citrónem a medem nebo také psaním článku:)

Opět bych se ráda podělila o povedený recept, který se až do nedávna nacházel na mém nekonečném imaginárním seznamu receptů, které MUSÍM zkusit. A jednoho dne(minulou nemocnou neděli) se to opravdu stalo. Zadělala jsem těsto a děsila se okamžiku, kdy nastane ta chvíle plovoucích a vařících se bagelů. Tahle část přípravy mi prostě nějak nešla na rozum(dělám housky nebo knedlíky?), ale o to větší byla má úleva, když jim bublinková koupel neuškodila, právě naopak, vylezli z ní takoví správní naducánci.

Na 8-9 bagelů budete potřebovat:
350g hladké mouky
100g celozrnné mouky
půl kostky droždí
250ml teplé vody
lžíci cukru
lžičku soli
vejce na potření a semínka na posypání

Rozmícháme droždí v 200ml teplé vody spolu se lžící cukru a necháme chvíli odpočívat, dokud se nebudou na povrchu tvořit bublinky. Pak smícháme s moukou, solí a vypracujeme těsto(pokud se lepí, přidme mouku, pokud je suché, přidáme vodu), jenž necháme kynout asi hodinu. Pak tvarujeme bagely a to tak, že si těsto rovnoměrně rozdělíme na 8-9 dílů a "vyšoulíme" z každého kulatou hroudu, kterou uprostřed propíchneme prstem a zatočíme s ním jako s obřím prstenem pro Hagrida obry. Mezitím si dáme do hrnce vařit vodu, až bude bublat, vkládáme bagely postupně do lázně. Povaříme minutku, pak otočíme a další minutku je tam ještě přidusíme(vařila jsem je po dvou). Pak vyndáme rovnou na plech vyložený pečícím papírem. Až budou všechny bagely na plechu, potřeme je vejcem, posypeme semínky a šup s nimi do trouby. Samozřejmě předehřát asi na 200˚C a pečeme přibližně 25 minut.

Naší kočce prasátkovi, kterou můžete pozorovat v pozadí, se náramě zamlouvá, když se peče. To je totiž v kuchyni krásně teploučko a vůbec nejlepší je vyvalit si špek bříško na koberečku a čekat, co komu upadne od huby co dobrého se objeví v korýtku misce. Tak a dost bylo škrtání :D
Užijte si děravé houskoknedle(třeba se salátkem a avokádovou pomazánkou jako já) a pozor na mlsné kočky!

Jak jsem pekla dort

Už několik dní se můžeme těšit z hezkého a celkem teplého počasí. Sluníčko vykukuje zpod mráčků, včeličky bzučí, travička se zelená, kytičky na zahrádce kvetou, ptáčci ráno otravujou cvrlikají, z krabice na půdě už se ozývaly balerínky a pavouci, zkrátka jaro je už v plném proudu. Ani já jsem si nenechala utéct příležitost a konečně jsem se zase po dlouhé době(haha, vtipy mi jdou) pustila do pečení. Tentokrát jsem se inspirovala jarními barvami, které jsem chtěla nějak při pečení využít, a proto jsem zvolila právě dort. Takže pozor, kdo nemá rád zelenou, u pasáží s fotkami doporučuji zavřít oči, všechny ostatní prosím o shovívavost, nejsem moc dobrá roztíračka krémů, takže to podle toho vypadá:D
Dlouho jsem hledala recept na nadýchaný korpus všude možně, až si nakonec zvolilo mé srdce a to nic jiného než jedinečnou a neopakovatelnou The great book of British baking a překvapivě british recipe Cornis Clotted Cream Cake!:) To je totiž má úplně nejvíc úžasná, barevná, oblíbená a hlavně anglická kuchařka.

Vše, co alespoň trochu zavání britským stylem a šarmem a taky přízvukem je totiž pro mě to pravé voňavé a ořechové. Dost bylo chvály, nyní se již vrhneme na praktickou stránku věci!
Ale ještě předtím se musím přiznat, že jsem dortu nedávala velké naděje, na pohled vypadal korpus jako suchá buchta, ale opravdu mile překvapil svou vláčností a jemností(jako pravý gentelman:D). Také jsem se na pár cizích slovíček z receptu musela přeptat strejdy googla, který naštěstí ochotně poradil, takže mi v cestě za dortem nestálo už vůbec nic!:)

Na korpus budete potřebovat:
3 žloutky
sníh ze 3 bílků
kelímek smetany ke šlehání(asi 200ml)
špetka soli
200g cukru krupice
semínka z půlky vanilkové lusku
160g prosáté hladké mouky
40g prosáté kukuřičné mouky
malá lžička prášku do pečiva(pro jistotu)

Rozmixujeme žloutky, cukr, vanilková semínka a špetku soli. Přimícháme ušlehanou smetanu, mouky, bílky a zlehka promícháme, aby se vše spojilo. Pečeme ve vymazané a vysypané formě dokud těsto neulpívá na špejli asi 45 minut na 180˚C v předehřáté troubě.

Na krém budete potřebovat:
pistáciový puding
500ml mléka
300 g másla
200g cukru moučka
kapku zeleného potravinářského barviva

Puding uvaříme podle návodu, přidáme cukr, po vychladnutí přišleháme máslo a barvivo, pokud chceme mít krém víc zelený. Upozornuji, že ačkoli jsem krém chladila přes noc v lednici, až tak úplně neztuhnul, měl stále spíše o něco hustší pudinkovou konzistenci, což mně nevadilo, ale asi není úplně vhodný na dort, který chcete potáhnout fondánem, to by se muselo dát alespon 500g másla. Můžete přidat i hrst jemně mletých pistácií, které jsem já bohužel doma nenašla.
Korpus rozřízněte potřete krémem, případně můžete přidat ovoce(ty oranžové věci na fotce jsou mandarinky), přiklopte druhou polovinou, potřete celý dort zbylým krémem a ozdobte. Já jsem si vyrobila motýlky z fondánu(od doktora Oetkera :D). Nechte pár hodin ztuhnout v lednici s pak spapejte.

U nás doma se objevily reklamace, že korpus není čokoládový, proto jsem upekla ještě jednu tenkou dortovou "placku" obarvenou kakaem ze třetinové dávky těsta a vložila ji doprostřed.
Po dortu se během 24 hodin jen zaprášilo(ano, dala jsem si ten největší kousek) a zbyl pouze prázdný a špinavý talíř. Říkám si, jestli ta práce s přípravou, všechno to šlehání, míchání a zdobení, vůbec stojí za to, když se výsledek stejně odporoučí do věčných žaludečních šťáv a lovišť(fuj, jsem nechutná). Avšak ty upatlané prsty dožadující se přídavku a blaženě nasycené úsměvy... A tak si odpovídám: ano, stojí to za to!:)

Pro příjemnější vstávání

Už je to tu zas. Budík pravidelně nastavovaný na nelidsky brzkou hodinu opět řve a chce mě dostat z postele, což se mu bohužel vždy podaří. V následujících 30 minutách si odbývám své očistné a maskovací rituály za dveřmi koupelny a zároveň se pokouším uvést mozek do provozu. Když konečně naskočí alespoň na minimální výkon, stojím už před skříní a vymýšlím, co na sebe(tehdy jeho výpomoc už  opravdu vítám, doufám, že chápete, jak je těžké vybrat pohodlné oblečení a ještě ho navíc sladit s kabelkou, botama, kabátem, někdy i s deštníkem!). A příští zastávka samozřejmě kuchyně.
Je neoddělitelnou součástí mého dne, bez ní bych se neopovážila vylézt ze dveří. Snídaně. A né jen tak ledajaká:) Snídám každý den, hodně, někdy i dvakrát :D Jelikož nemám ráda vstávání, vidina dobroučkého jídla hned po ránu mi tento fakt alespoň do jisté míry zpříjemní.
Mám jednu jedinou zásadu, kterou(téměř) vždy dodržuju-snídaně vždycky na sladko! :D (I zde se však najdou malé výjimky :D) Müsli s mlíčkem, jogurtem, domácí buchtička, jáhelník, ovoce, ale nepohrdnu ani nad nugátovou koblihou z pekárny. Ale má ze všech nejoblíbenější, nejmilejší a nejgurmánštější snídaně je samozřejmě ovesná kaše. Vařím si ji už několik let, dříve z běžných vloček, teď už většinou z jemně mletých, je to rychlejší, občas přisypu i trochu jiných vloček(pro ten pocit, že je to úplně jiná kaše, než obvykle), třeba jáhlové nebo kukuřičné.
V poslední době jsem si velmi oblíbila verzi podle Markétky, jejíž blog je pro mě pravidelnou dávkou inspirace. Takže kašička s banánem a lopatou lžičkou burákového másla je pro mě momentálně ten nejvyšší vrchol kulinářských zážitků :D Ona ta kaše sama o sobě opravdu vypadá, jakoby ji už někdo jednou v puse měl, ale když se dochutí, vykoupe se v ní nějaký ten banánek, možná i kousek čokolády, tak je z ní najednou docela sympatická snídaňová dáma. Příprava zabere opravdu jen pát minut, výsledek potěší a hlavně zasytí, průšvih však nastává tehdy, když doma nejsou vločky(což znamená jediné-už jsem je spapala a zapomněla koupit nové). Už jsem pár desítek kombinací přísad vyzkoušela, ale budu ráda za všechny nové tipy!:)
Asi jako nemám ráda vstávání ve školní dny, tak miluju vstávání o víkendech. To totiž můžu většinou vyspávat, jak se mi zachce, vstávám, až když mě vyžene z postele hlad. Mám dost času si pořádně rozmyslet, na co mám chuť, protože jsem strašně nerozhodná a taky si to v klidu připravím, nemusím pořád mrkat na hodinky a počítat, jestli musím jít za 5 minut nebo za 3 :D
Když dělám snídani pro více lidí, udělám třeba lívanečky. Hezky si umíchám těsto a pak si je pomaloučku smažím, jednu placku za druhou...:D Funguje to docela dobře i jako jakýsi druh relaxace. Nemusím nad ničím důležitým přemýšlet, mysl vypne, věnuji se jen svým malým lívancům a jsem šťastná jako blecha, když vidím ty nedočkavé a slintavé pohledy, které se vzápětí nenažraně dychtivě vrhají na své porce.
Udělejte si v kuchyni svůj malý kousek ráje u voňavého kastrůlku, třeba i se lžící medu v puse. Jestli mi něco zvedne náladu, tak je to právě správná, lepivá, kašovitá snídaně. Tak hezky snídejte, ať vyjdete vstříc novému dni posilněni a s blaženým úsměvem ve tváři!:)

Růžové marshmallow cupcakes

Po dlouhém váhání a neustálém odkládání jsem se konečně rozhodla(dokopala) upéct všude zmiňované a všemi milované cupcakes. Sice bylo asi tak deset večer a druhý den ráno jsem měla nastavený budík na půl sedmou, ale nebyla bych to já, kdybych se nepustila do pečení.
Pravý důvod však byl ten, že jsem při bloudění po obchodech s kamarádkou koupila(nebojte, ve slevě :D) úplně ťuťuňuňu roztomilé minimarshmallow bonbonky a chtěla jsem je v každém případě vyzkoušet. Krom nasypání si je do voňavé horké čokolády mě nenapadl jiný způsob spotřeby(uzobávání z přímo pytlíku nepočítám :D) než ozdobit s nimi dortíčky.
Upekla jsem své klasické banánové muffiny, které nikdy nezklamou, a do poloviny těsta přidala kakao. Banány u nás zbožňujeme, takže má tento recept své čestné místo v mém receptovém sešitě:) Ale aby to vypadalo jako(hogofogo, ať každý vidí, jak "umím" péct :D) milé malé dortíky, vyšlehala jsem smetanu(jak jinak než ke šlehání:) s kapkou růžové potravinářské barvičky a lžící jsem ji (nakydala) úhledně nanesla na muffinky.
A nyní přichází na scénu právě ty úžasné, měkoučké a hodňoučké minimarshmallows, kterými jsem posypala šlehačku. Stříbrné kuličky sice moc k jídlu nejsou, ale zdobení jakoby dotáhly do konce a cupcakes hezky prokoukly:)
Určitě nezůstane jen u prvního pokusu a příště se pustím zase do jiné okouzlující varianty zdobení!