Pro příjemnější vstávání

Už je to tu zas. Budík pravidelně nastavovaný na nelidsky brzkou hodinu opět řve a chce mě dostat z postele, což se mu bohužel vždy podaří. V následujících 30 minutách si odbývám své očistné a maskovací rituály za dveřmi koupelny a zároveň se pokouším uvést mozek do provozu. Když konečně naskočí alespoň na minimální výkon, stojím už před skříní a vymýšlím, co na sebe(tehdy jeho výpomoc už  opravdu vítám, doufám, že chápete, jak je těžké vybrat pohodlné oblečení a ještě ho navíc sladit s kabelkou, botama, kabátem, někdy i s deštníkem!). A příští zastávka samozřejmě kuchyně.
Je neoddělitelnou součástí mého dne, bez ní bych se neopovážila vylézt ze dveří. Snídaně. A né jen tak ledajaká:) Snídám každý den, hodně, někdy i dvakrát :D Jelikož nemám ráda vstávání, vidina dobroučkého jídla hned po ránu mi tento fakt alespoň do jisté míry zpříjemní.
Mám jednu jedinou zásadu, kterou(téměř) vždy dodržuju-snídaně vždycky na sladko! :D (I zde se však najdou malé výjimky :D) Müsli s mlíčkem, jogurtem, domácí buchtička, jáhelník, ovoce, ale nepohrdnu ani nad nugátovou koblihou z pekárny. Ale má ze všech nejoblíbenější, nejmilejší a nejgurmánštější snídaně je samozřejmě ovesná kaše. Vařím si ji už několik let, dříve z běžných vloček, teď už většinou z jemně mletých, je to rychlejší, občas přisypu i trochu jiných vloček(pro ten pocit, že je to úplně jiná kaše, než obvykle), třeba jáhlové nebo kukuřičné.
V poslední době jsem si velmi oblíbila verzi podle Markétky, jejíž blog je pro mě pravidelnou dávkou inspirace. Takže kašička s banánem a lopatou lžičkou burákového másla je pro mě momentálně ten nejvyšší vrchol kulinářských zážitků :D Ona ta kaše sama o sobě opravdu vypadá, jakoby ji už někdo jednou v puse měl, ale když se dochutí, vykoupe se v ní nějaký ten banánek, možná i kousek čokolády, tak je z ní najednou docela sympatická snídaňová dáma. Příprava zabere opravdu jen pát minut, výsledek potěší a hlavně zasytí, průšvih však nastává tehdy, když doma nejsou vločky(což znamená jediné-už jsem je spapala a zapomněla koupit nové). Už jsem pár desítek kombinací přísad vyzkoušela, ale budu ráda za všechny nové tipy!:)
Asi jako nemám ráda vstávání ve školní dny, tak miluju vstávání o víkendech. To totiž můžu většinou vyspávat, jak se mi zachce, vstávám, až když mě vyžene z postele hlad. Mám dost času si pořádně rozmyslet, na co mám chuť, protože jsem strašně nerozhodná a taky si to v klidu připravím, nemusím pořád mrkat na hodinky a počítat, jestli musím jít za 5 minut nebo za 3 :D
Když dělám snídani pro více lidí, udělám třeba lívanečky. Hezky si umíchám těsto a pak si je pomaloučku smažím, jednu placku za druhou...:D Funguje to docela dobře i jako jakýsi druh relaxace. Nemusím nad ničím důležitým přemýšlet, mysl vypne, věnuji se jen svým malým lívancům a jsem šťastná jako blecha, když vidím ty nedočkavé a slintavé pohledy, které se vzápětí nenažraně dychtivě vrhají na své porce.
Udělejte si v kuchyni svůj malý kousek ráje u voňavého kastrůlku, třeba i se lžící medu v puse. Jestli mi něco zvedne náladu, tak je to právě správná, lepivá, kašovitá snídaně. Tak hezky snídejte, ať vyjdete vstříc novému dni posilněni a s blaženým úsměvem ve tváři!:)