Výletování a cupcakování

Sluníčko a teploměr nás nedávno přemluvili, abychom si s přítelem udělali jarní výlet na nějaké hezké místo, kde jsme ještě nebyli. Naše volba nakonec padla na Kroměříž, jednak proto, že jsme chtěli poznat něco nového a také proto, že jsme to měli při cestě do ještě vzdálenějších koutů naší země (kam jsme se museli vypravit, tak jsme se rozhodli spojit příjemné s užitečným... no dobře, prostě jsem tam chtěla jet, a je to venku :D). 
Po dálnici jsme frčeli asi hodinku, takže dostupnost z okolí Ostravy je dobrá, cesta nám celkově trvala asi hodinu a půl. Jelikož jsem tak nějak naivně předpokládala, že sluníčko=teploučko, vytáhla jsem jen šaty a džínovou bundičku. To však byla chyba. Většinu procházky jsem se klepala a snažila se trochu zahřívat teple vypadajícími, avšak studeně působícími slunečními paprsky, rychlou chůzí a bundou přítele:D (Který byl samozřejmě velmi nadšený...)
Navštívili jsme kroměřížské zámecké zahrady, které jsou mimochodem na seznamu památek UNESCO. Uchvátili mě úžasně barevní pávi, roztomilé opičky ale především nádherná příroda. Mnoho starých mohutných stromů, opuštěných cestiček, rozkvetlé květiny schovávající se v trávě a třpytivé jezírko, kde se koupala malinká kachňátka. Ráj pro duši. 
Samozřejmě nám i vyhládlo, oběd ve formě sezónního salátku jsme si dopřáli v jedné příjemné restauraci přímo na náměstí. Fotek jsme bohužel moc nepořídili, alespoň máme o důvod víc se tam vrátit:)

No jo, mé oblíbené rozkvetlé stromy...mohla bych je fotit donekonečna a ještě dál:) A ještě jedna z nádherné aleje(vedle je to jezírko s těmi roztomilými ňuňatými kačenkami!)

Ale pozor, nezavírejte své internetové prohlížeče, článek ještě nekončí! Ráda bych se s vámi podělila o fotky mých cupcaků. Pekla jsem je sice už tak před měsícem, ale na blogu se zatím neobjevily. Myslím, že recept byl stejný jako na ty banánové, jen jsem přidala k ozdobení zakysanou smetanu a skvělé, sladké maliny, kterými jsem si udělala velkou radost:)

 

 Rozhodně přeji všem krásné počasí na výletování, pro jistotu si přibalte svetr, a třeba si s sebou na cesty můžete vytvořit svačinku v podobě krásných a dobrých cupcaků:) A ještě jeden fešák na závěr:)

Barevné RAW ovoce

Téměř celý život žiji s povědomím o nějaké té zdravé výživě. Méně tuku, méně cukru, naopak nějaká ta celozrnná mouka navíc a "ozdravený" recept je na světě:) Dá se takto upravit mnoho věcí a na výsledné chuti to nijak neubere, spíš naopak, chutná mi to třeba i víc a hlavně z toho pak mám i lepší pocit špatné svědomí si trochu odpočine. V posledních dnech jsem někde narazila na informace o tzv. RAW FOOD. Hodně jsem si toho přečetla, koukla na pár filmů a videí a řekla jsem si, že to taky zkusím. 
Jen předesílám, že to nedodržuji nějak striktně, některým věcem(cupcakům, dortíkům, zmrzlině, ajánevímčemuještě...) zkrátka neodolám:) A zákazy v jídle? Nepřipadá v úvahu :D Ale už dýl jsem sama na sobě podvědomě cítila, že bych chtěla a hlavně potřebovala sníst denně pár kousků syrové zeleniny nebo ovoce navíc. Je to ten nejpřirozenější zdroj vitamínů, ale hodně se na něj zapomíná. Ono je prostě pohodlnější jen rozbalit tatranku nebo sáhnout po housce, než dojít si umýt jablko.

Jedním z hlavních impulsů pro mě byla videa Fully Raw Kristina, na nichž se mi moc líbilo, jak úžasně lákavě a barevně vlastně taková strava vypadá, protože, jak je známo, jíme i očima:) A samotná Kristina jako osobnost mi učarovala neméně:) Koukala jsem se na to večer (a když jsem poslouchala pořád jen to její: "Oooh, guys, that's sooo delicious!!" měla jsem na to taky obrovskou uslintanou chuť!) a následujícího rána jsem se probudila brzy, jelikož už jsem se nemohla dočkat svého prvního smoothie k snídani!:)

Příprava na smoothie

A takhle to potom vypadalo:

 Byla to ta nejvíc energií nabitá snídaně, co jsem kdy měla, a stačilo opravdu jen pár kousků ovoce, obyčejný tyčový mixér a za pár sekund bylo hotovo. Moc dobré je na dochucení přidat skořici, vanilku, agáve sirup nebo sušené datle.
Viděla jsem, že to jde první den, druhý den, třetí den a ty další potom taky. Teď je to přesně deset dní a do čerstvých ovocných mixovaných snídaní jsem se zamilovala až po uši. Ingredience střídám, takže pokaždé je doslova vykouzlen originální drink, jenž neomrzí. Brčko samozřejmě nesmí chybět!:)

S aronií a sedmikráskami:)

Už jsem zkoušela přidat i přes noc namočené ovesné vločky, pohanku, ořechy a semínka (nebo i kus něčeho nedobrého zeleného a kupodivu to chuťově šlo, jen ta barva už pak nebyla tak sladce růžovoučká), což byla správná volba. A ještě jeden miláček, který se nedožil příští minuty:

S hruškami a malinami:)

Když nemám zrovna chuť na tekutou formu jídla(aneb nechce se mi vytahovat mixér a pak ho umývat), i takto může vypadat zdravá snídaně:

Jablko, hruška, datle, datlový sirup:)

To byla dnešní ovocná smoothie ochutnávka, snad se vám líbila:)

Mazec mazanec a gril

Doufám, že jste si užili Velikonoce jakseptaří a ctěná pozadí všech dam vyvázla bez úhony :D U nás se tyto svátky bůhvíjak neslaví. Nějaké jednohubky nebo chlebíčky jen aby se neřeklo, ale jinak je to pro mě jen další den volna(hurááá). Ani výzdoba nebyla, což mě mrzí asi nejvíc, protože dekorace miluju a ještě více, když si je můžu sama vytvořit, k tomu by zdobení vajíček sloužilo báječně. Ozdobila jsem alespoň dvě vajíčka ovesnými vločkami v rámci školních pracovek, ale doma jsem to úplně zazdila, pořád bylo něco důležitějšího na práci, tak jsem to odkládala a odkládala, až je najednou Velikonoční večer a za pár hodin už po malovaných vejcích ani pes neštěkne. Tak třeba příští rok...:D

Pro radost a takový ten pocit, že dodružuju alespoň některé tradice, jsem se rozhodla ukuchtit mazanec. Který mimochodem zmizel hned. Měkké plátky potřené máslem a domácí marmeládou nebo medem a k tomu kůrka s ořechy, mmm... To je něco pro mé chuťové buňky.
Zvolila jsem osvědčený recept již z loňského roku, který jsem vyštrachala na internetu. Občas vždycky jsem líná čekat, než těsto vykyne, proto do mé trouby zavítal mazanec tvarohový-nekynutý. A tady ho máme:)

Asi právě proto jsem ráno vstávala tak brzy! Začít den krásnou a hlavně výbornou snídaní je moje heslo(jedno z mnoha). Na povrchu jsem jej doslova propíchala vlašskými ořechy, potřela vejcem a ještě i posypala mandlovými lupínky. Velikonoce sice budou až za rok, ale tenhle kus chlapa mazance je dobrý po celý rok, klidně i v nějaké mini variantě.

Na 1 mazanec budete potřebovat:
150g změklého másla
130g moučkového cukru
1 vanilkový cukr
2 vejce
2 lžíce rumu
kůru z půlky citrónu
450g hladké mouky(já jsem 100g nahradila celozrnnou a kukuřičnou moukou)
3/4 balíčku prášku do pečiva
250g tvarohu
nakrájené sušené brusinky, meruňky
spoooooostu ořechů na posypání+vejce na potření

Vyšleháme máslo s cukrem, pak přidáme vejce a stále šleháme. Přimícháme tvaroh, rum, citrónovou kůru a překvapivě šleháme. Nakonec ještě sušené ovoce a mouku a prášek do pečiva. Vypracujeme hladké těsto, ze kterého vytvarujeme bochánek. Položíme ho na plech vyložený pečícím papírem, vršek mazance hojně prošpikujeme ořechy, potřeme vejcem a také posypeme mandlemi. Pečeme na 175°C asi 50 minut(prostě do něj píchněte a uvidíte, jestli se ještě lepí). Malá rada: raději ho udělejte trochu placatější než vyšší, aby se propekl uvnitř dřív, než se stihne na povrchu připéct :D
Ale jinak je moooc dobrý! (Aby to tu náhodou nesmrdělo mimo černé mazance něčím jako sebechválou)

Když už jsme u té chvály, musím se pochlubit ještě s jednou velmi významnout událostí. Někdy v minulém týdnu jsme úspěšně zahájili grilovací sezónu a jelikož byl můj drahý tak laskavý a půjčil mi svou starou už nepoužívanou zrcadlovku, musela jsem si focení vyzkoušet a právě zahradní grilování byla skvělá příležitost:)
Jako první tu máme mou oblíbenou kvetoucí a nejvíc voňavou magnolii, která bydlí bohužel u sousedů. Ale i tak nás oblažuje svými úžasnými barvami a nezaměnitelnou éterickou vůni:)

 Našemu grilu se ani moc gril říkat nedá. je to spíš takové ohniště z doby kamenné místo, okolo kterého se sedí a uprostřed to hoří :D Ale svůj účel splňuje už několik let a stále nám přínáší moc dobré pečené klobásky nebo zeleninku a někdy i kostky tofu.

A samozřejmě jsme měli venku milou a uslintanou chlupatou společnost, jež chtěla papat s námi :D

  

 A to je pro dnešek vše, přátelé! Přeji vám mnoho nepřipečených mazanců

a propečených grilovaných pochoutek:)

Pečení je radost

Kuchyně je dočista kouzelné místo. Mísí se zde tolik chutí a vůní, skrze různé suroviny a recepty lze proniknout vlastně do všech koutů světa. Je libo indickou kořeněnost nebo raději skandinávskou lehkost? Svazek francouzské křehkosti a žhavého afrického ovoce? Proč ne, zní to možná poněkud odvážně, ale jak s oblibou říká můj dědeček, fantazii se meze nekladou a u vaření to platí dvojnásob.
Nejvíc mě na tom baví, že stačí smíchat pár úplně obyčejných věcí, přidat špetku lásky, nějaká ta tepelná úprava by taky nezaškodila a můžeme se těšit ze zázraku stvoření vaření :D

Salátová večeře s cuketkou, avokádem, sušenými rajčaty

I když připravuji jídlo ráda, ani v mém případě není vše bezchybné. Občas se prostě něco nepovede a neštěstí je na světě :D Tak třeba můj poslední pokus o krásné, křupavé, barevné makronky s úžasným mascarpone krémem nevyšel zrovna podle mých představ, ale chybami se člověk učí, no ne? Ehm, musím se přece nějak utěšit...:D Takže to vypadalo asi jako divné narůžovělé hrudky neidentifikovatelného původu, které jsem bohudík nestihla nevyfotit protože už by to tady nikdo nečetl. Naštěstí se přes záchvěv mé kulinářské neschopnosti mé úžasné kamárdky přenesly a za chvíli už na mě z talířku smutně koukaly jen drobečky, což je náhodou polehčující okolnost :D
Pak se do nich pustila kamarádka a musím říct, povedly se jí přímo božsky! Přesně takové, jaké mají správné makronky být-skvěle chutnaly a vypadaly nádherně. Když už se tedy (zatím!) nemůžeme těšit z mých vlastních, zde je odkaz na její blog:)

Domácí pizza podle nového Alberta

Ačkoli je pečení mým koníčkem, nebráním se, když se do toho pustí někdo jiný a vystřídá mě, třeba maminka. Protože to, co je od maminky, je vždycky nejlepší :D (A co si budeme povídat, každý se rád nechává opečovávat a hýčkat...:D) Zde je krásně vidět, jak jsme rozdílné, já si s přípravou vyhraju klidně dvě hodiny, všecko si pomaličku nakrájím, nachystám, pořád mám fůru času, jako lenochod. Ale když do kuchyně vejde ona, zachraň se kdo můžeš rozdíl je jasný. Jako by do kuchyně vtrhl tajfun kuchařský superoddíl. Do půl hodiny má upečeno, navařeno a ještě i uklizeno. To je a vždycky bude nad mé chápání. Zkrátka existují záhadné něco-mezi-nebem-a-zemí věci a tohle je jedna z nich.

Maminčiny bleskové tvarohovo-mandlové muffinky:)

Dělejme to, co nás baví, co máme rádi, to, co nás naplňuje. Ať už je to ranní jogging(hahaa), čtení historických románů(to už by šlo) nebo sbírání známek(mohla jsem vymyslet něco lepšího), ale pamatujme na jedno velice moudré rčení: Všeho s mírou. Kolikrát si ani neuvědomujeme, že můžeme mít radost ze všedních maličkostí, které nás denodenně obklopojí, a my je bereme jako samozřejmost. Můžeme si falešně zpívat ve sprše nebo na sebe vypláznout jazyk do zrcadla, stačí jen trochu popustit uzdu a poodhalit své pravé já. Těm, co vás milují, to vadit nebude a ostatní nestojí za řeč:)

Dostupné z http://weheartit.com/entry/111500430/search?context_type=search&context_user=monprodige&page=21&query=smile

Upečte si taky něco dobrého ke kafíčku, nohy na stůl a užijte si svůj den:)
Takže s chutí a směle do toho(a půl je hotovo)!:)

Děravé bagels

Jak už to tak bývá, i mě jednou za čas přepadne nějaké to nemocné období. Naposledy to byl leden a teď v dubnu je to tu zas. Papírové kapesníky jedou jak na běžícím páse, chudák čaj se u mě taky dlouho neohřeje a ještě ke všemu nějaké ty sirupy a příšerné bylinkové kapky. K velikému smutku mého přítele jsme museli odložit náš plánovaný výlet na hory a spokojit se "jen" s 10 km procházkou po městě(který blázen by seděl s bolavým krkem doma?).
Ale bacil se mi už několik dní pořád nedaří rozchodit, tak jsem si konečně dala uzdravovací volno, které můžu využít k popíjení horkého zázvorovo-bylinkového čaje s citrónem a medem nebo také psaním článku:)

Opět bych se ráda podělila o povedený recept, který se až do nedávna nacházel na mém nekonečném imaginárním seznamu receptů, které MUSÍM zkusit. A jednoho dne(minulou nemocnou neděli) se to opravdu stalo. Zadělala jsem těsto a děsila se okamžiku, kdy nastane ta chvíle plovoucích a vařících se bagelů. Tahle část přípravy mi prostě nějak nešla na rozum(dělám housky nebo knedlíky?), ale o to větší byla má úleva, když jim bublinková koupel neuškodila, právě naopak, vylezli z ní takoví správní naducánci.

Na 8-9 bagelů budete potřebovat:
350g hladké mouky
100g celozrnné mouky
půl kostky droždí
250ml teplé vody
lžíci cukru
lžičku soli
vejce na potření a semínka na posypání

Rozmícháme droždí v 200ml teplé vody spolu se lžící cukru a necháme chvíli odpočívat, dokud se nebudou na povrchu tvořit bublinky. Pak smícháme s moukou, solí a vypracujeme těsto(pokud se lepí, přidme mouku, pokud je suché, přidáme vodu), jenž necháme kynout asi hodinu. Pak tvarujeme bagely a to tak, že si těsto rovnoměrně rozdělíme na 8-9 dílů a "vyšoulíme" z každého kulatou hroudu, kterou uprostřed propíchneme prstem a zatočíme s ním jako s obřím prstenem pro Hagrida obry. Mezitím si dáme do hrnce vařit vodu, až bude bublat, vkládáme bagely postupně do lázně. Povaříme minutku, pak otočíme a další minutku je tam ještě přidusíme(vařila jsem je po dvou). Pak vyndáme rovnou na plech vyložený pečícím papírem. Až budou všechny bagely na plechu, potřeme je vejcem, posypeme semínky a šup s nimi do trouby. Samozřejmě předehřát asi na 200˚C a pečeme přibližně 25 minut.

Naší kočce prasátkovi, kterou můžete pozorovat v pozadí, se náramě zamlouvá, když se peče. To je totiž v kuchyni krásně teploučko a vůbec nejlepší je vyvalit si špek bříško na koberečku a čekat, co komu upadne od huby co dobrého se objeví v korýtku misce. Tak a dost bylo škrtání :D
Užijte si děravé houskoknedle(třeba se salátkem a avokádovou pomazánkou jako já) a pozor na mlsné kočky!

Jak jsem pekla dort

Už několik dní se můžeme těšit z hezkého a celkem teplého počasí. Sluníčko vykukuje zpod mráčků, včeličky bzučí, travička se zelená, kytičky na zahrádce kvetou, ptáčci ráno otravujou cvrlikají, z krabice na půdě už se ozývaly balerínky a pavouci, zkrátka jaro je už v plném proudu. Ani já jsem si nenechala utéct příležitost a konečně jsem se zase po dlouhé době(haha, vtipy mi jdou) pustila do pečení. Tentokrát jsem se inspirovala jarními barvami, které jsem chtěla nějak při pečení využít, a proto jsem zvolila právě dort. Takže pozor, kdo nemá rád zelenou, u pasáží s fotkami doporučuji zavřít oči, všechny ostatní prosím o shovívavost, nejsem moc dobrá roztíračka krémů, takže to podle toho vypadá:D
Dlouho jsem hledala recept na nadýchaný korpus všude možně, až si nakonec zvolilo mé srdce a to nic jiného než jedinečnou a neopakovatelnou The great book of British baking a překvapivě british recipe Cornis Clotted Cream Cake!:) To je totiž má úplně nejvíc úžasná, barevná, oblíbená a hlavně anglická kuchařka.

Vše, co alespoň trochu zavání britským stylem a šarmem a taky přízvukem je totiž pro mě to pravé voňavé a ořechové. Dost bylo chvály, nyní se již vrhneme na praktickou stránku věci!
Ale ještě předtím se musím přiznat, že jsem dortu nedávala velké naděje, na pohled vypadal korpus jako suchá buchta, ale opravdu mile překvapil svou vláčností a jemností(jako pravý gentelman:D). Také jsem se na pár cizích slovíček z receptu musela přeptat strejdy googla, který naštěstí ochotně poradil, takže mi v cestě za dortem nestálo už vůbec nic!:)

Na korpus budete potřebovat:
3 žloutky
sníh ze 3 bílků
kelímek smetany ke šlehání(asi 200ml)
špetka soli
200g cukru krupice
semínka z půlky vanilkové lusku
160g prosáté hladké mouky
40g prosáté kukuřičné mouky
malá lžička prášku do pečiva(pro jistotu)

Rozmixujeme žloutky, cukr, vanilková semínka a špetku soli. Přimícháme ušlehanou smetanu, mouky, bílky a zlehka promícháme, aby se vše spojilo. Pečeme ve vymazané a vysypané formě dokud těsto neulpívá na špejli asi 45 minut na 180˚C v předehřáté troubě.

Na krém budete potřebovat:
pistáciový puding
500ml mléka
300 g másla
200g cukru moučka
kapku zeleného potravinářského barviva

Puding uvaříme podle návodu, přidáme cukr, po vychladnutí přišleháme máslo a barvivo, pokud chceme mít krém víc zelený. Upozornuji, že ačkoli jsem krém chladila přes noc v lednici, až tak úplně neztuhnul, měl stále spíše o něco hustší pudinkovou konzistenci, což mně nevadilo, ale asi není úplně vhodný na dort, který chcete potáhnout fondánem, to by se muselo dát alespon 500g másla. Můžete přidat i hrst jemně mletých pistácií, které jsem já bohužel doma nenašla.
Korpus rozřízněte potřete krémem, případně můžete přidat ovoce(ty oranžové věci na fotce jsou mandarinky), přiklopte druhou polovinou, potřete celý dort zbylým krémem a ozdobte. Já jsem si vyrobila motýlky z fondánu(od doktora Oetkera :D). Nechte pár hodin ztuhnout v lednici s pak spapejte.

U nás doma se objevily reklamace, že korpus není čokoládový, proto jsem upekla ještě jednu tenkou dortovou "placku" obarvenou kakaem ze třetinové dávky těsta a vložila ji doprostřed.
Po dortu se během 24 hodin jen zaprášilo(ano, dala jsem si ten největší kousek) a zbyl pouze prázdný a špinavý talíř. Říkám si, jestli ta práce s přípravou, všechno to šlehání, míchání a zdobení, vůbec stojí za to, když se výsledek stejně odporoučí do věčných žaludečních šťáv a lovišť(fuj, jsem nechutná). Avšak ty upatlané prsty dožadující se přídavku a blaženě nasycené úsměvy... A tak si odpovídám: ano, stojí to za to!:)

Sušenkové koláčky s čokoládou

Dnes jsem si připravila článek s receptem na zajímavé sušenky. Měla jsem pohodový den, škola odpadla(ehm...), a tak jsme se byly s kamarádkami kouknout na takovou menší zahajovací akci k Majálesu 2014. Počasí nám přálo, a tak jsme si obsadily volnou lavičku, jarní vánek nám zacuchal vlasy nás hladil po tváři a my jsme si jen užívaly oblíbenou Starbucks kávičku a koukaly na přípravený program. Tahle bezstarostná jarní odpoledne miluju, kéž by jich bylo víc!:)

Jakmile jsem dorazila domů ze školy(no dobře, z té akce), vařila jsem okamžitě večeři pro sebe pár hladových krků, úplnou patnáctiminutovou rychlovku-kuskus s dušenou zeleninou. Ale pak se maminka dožadovala nějakého sladkého přídavku. Po půlce hořké čokolády stále ještě nebyly chuťové buňky dostatečně uspokojeny, tak mě přemluvila, abych upekla nějakou tu dobrůtku, když už jsem ušetřila spoustu času u vaření.
Samozřejmě jsem nemohla maminku neposlechnout, tak jsem listovala svými nekonečnými internetovými záložkami(musím si všechny super recepty, na které natrefím, nechávat na očích, jinak bych na ně zapomněla), až se mi jedna líbila úplně nejvíc. A to tato. Tak jsem se rozhodla, že za zkoušku nic nedám a rozhodně jsem toho nelitovala!:)
Problém byl pouze v tom že jsem neměla dostatečné množství másla, proto jsem si recept, jak už je mým dobrým zvykem, upravidla dle svých možností a potřeb.

Na 50 kousků sušenek budete potřebovat:
půlku másla(125g)
130g cukru
1 balíček vanilkového cukru
1 vejce
1 lžička prášku do pečiva
210g hladké mouky
40g hladké rýžové mouky
25g sezamových semínek
1 hořká čokoládka
1 lžíce rumu

Smícháme změklé máslo s cukrem, vejcem a rumem. Přidáme prosáté mouky s kypřícím práškem, sezam a zpracujeme v hladké těsto. Pokud by se vám zdálo moc suché, můžete přidat kapku vody. Z těsta tvoříme kuličky, které pravidleně rozmístíme na silikonovou podložku(pečící papír) na plech. Do každé kuličky vmáčkneme kousek čokolády, kterou jsme si předtím nakrájeli na malé kostičky. Pečeme v předehřáté troubě asi na 175˚C přibližně 7-8 minut. Vytáhneme a všecko spapáme necháme vychladnout, poté podáváme ideálně s čajem o páté.

Ten čaj můžete vynechat, pravděpodobně totiž tyhle sušenky, co vypadají jako úplně super minikoláčky, sníte ještě dřív, než řeknete Angličan. Nevím proč, ale vyvolávají ve mně představu přesně takového historického typicky britského čajového dýchánku s květovaným porcelánovým servisem a dámami v kloboučcích, jež decentně oždibují sušenky a u toho zdvořile společensky konverzují o růžových záhonech. Zkrátka idylka :D Určitě by však funkci čaje bohatě nahradila výše zmíněná kávička, takový latté dýchánek by také nebyl k zahození:)
Ale zpět k receptu. Přidala jsem do něj rýžovou mouku a semínka, která se s těstem hezky spojila, a měla jsem dobrý pocit, že je to zdravé :D Možná by šla vyrobit i bezlepková varianta tohoto receptu. Je to opravdu jednoduché, výborné a i na pohled velmi příjemné(proč myslíte, že jsem je zkoušela, kvůli fotkám přece:D). Tyto sušenkové koláčky jsem si zamilovala, jakmile jsem je poprvé uviděla, a když se mi začaly v troubě hezky nafukovat, to byla teprve radost :D Jsou křupavé a přitom jemné, uprostřed čokoláda...:)